Den čtvrtý

Čau, už mám nervy z psaní blogu, ale jelikož na mě každý kašle, píšu Preshers článek já. Ráno začalo  jídlem, počítačem a svačinou a zase znova ..prostě to budu psát každej den, takže v rámci úspory slov a času nás obou, člověče na drůhé straně, budu psát POLGRAM.

Takže po POLGRAMU a obědě jsme šli na louku. V údolí Arryn  nás přivítala louka plná papírků- to nás bájdvéj čekalo i večer předchozí, kde jsme při svitu měsíce jako nějací vlkodlaci brali papírky taky. Papírky tentokrát znázorňovaly stavebniny a potencionální hrozbu hrbolatá louka a zbytek týmů, snažící se získat naše papírky alias stavebniny.

Foto by: Zuzana Kocíková/ Edited by: Viktor J.

Po stavění vesniček jsme si udělali cestu zpátky, ta nabídla sbírání kamenů a žíznivý pochod dom.
Večeře a večerní nástup nám jasně řekl, že jsme za dnešek nejleší a proto jsme vypnuli- večerní hra se nesla na klidné vlně a v pohodové atmosféře.

Viktor a Bájina

Den třetí

Zdravíčko,

dnes se od aparátu hlásí stará dobrá sestava Bájnktor a přináší hot news z tábora.

Klasicky se rozepíši jídlem- snídanička nabídla možnost volby v podobě noname mazacích sýrů a pštrosích volských ok. Snídani střídal dopolední program v podobě výroby vlajek a PC činností. Výrobu vlajek doprovázely spreje, proto se nám znova rozzářila očíčka a díky freonu jsme kapinku rozpustili atmosféru ..ale to je z jiného soudku. Sváča se skrývala v melounu o velikosti dětské hlavy na jedno dítě, a proto nasycení proběhlo okamžitě.

Po stejném, avšak obráceném postupu následoval oběd a klid. 

A samostatný odstavec je velice napínavý. Program skýtající dosti zábavné hrátky na středověk probudily bojovnost a procvičily um jízdy na dřevěném koni v těsném spojení s pícháním do soupeře kopím. Člen našeho týmu se dostal přes klasického sportovního pavouka až do finálního klání- výhra se nekonala, však sportovního ducha a akčnost v nás probudila. Lívance a lukostřelba hlásila večeři a typické strávení celého dne.

Večeře vystřídaná nástupem a ohlášením bodů (byli jsme třetí), v krátkém časovém úseku přešla rovnou na naši klasickou večerní hru. Pak nastal opravdu nečekaný zvrat - další hra (všichni vedoucí se šli převléci do mikin a tepláků, takže to bylo opravdu jedno velké překvapení). Následovala klasická hra, při které bylo úkolem běhat pro papírky a sebrat vždy od každé barvy jeden, ovšem byl v tom jeden háček. Jelikož byla tma jako v pytli, neviděli jsme na barvu papírků (byli v krabičkách okolo zapálených svíček, samozřejmě bezpečnost byla zajištěna) a na pobíhající vedoucí, kteří měli za úkol nás honit, brát nám životy a poté i papírky samotné. To je celý, díky čau.

Den druhý

Ahoj Preshers,

po brzkém raním probuzení jsem byli nahnáni do jídelny, kde nám byla nucena dávkovaná strava- ne, samozřejmě si dělám srandu. Vstávali jsme kouzelně v 7:30, po schodech klouzali jako lesní vílky a šmakovalo nám gutovně. Po snídani následoval náhlý rozstřel, kde jsme se dozvěděli, jak budeme na celý týden rozděleni ..ruční práce/ PC.

Ruční práce se krom špatně slepených žabek, které se musí dostat do pátku do Korei, jsme si sprejovali trika našimi krásnými novými znaky- bylo krásné sledovat dětské tváře orosené barvou na textil (ale ne fakt, je to velice oblíbená část tábora). Další půlka byla vedena do počítačové učebny, kde se seznamovala s programy, ve kterých budeme tvořit náááááádherné programy a plakáty, ty vykouzlí úsměv na kdejaké tvářičce.

Čenžování skupin jako vždy ohlásila svačina, a tak si práci užili všichni. Práci zase ukončovalo jídlo, vlastně pořád píšu o jídle, ale to je vedlejší- je fakt moc dobrý. Polední klid plný neklidu se po dvou hodinách proměnil v dešifrování- ach, ta nostalgie minulého roku a dešifrování všeho, co bylo kolem. Šifra nás 3x zavedla jinam (popravdě dvakrát jsme začínali slovy jako evji a fidn, až později nás napadlo, přidat do abecedy i písmenko ch). Šifra vedla stejně jako autobus přes zastávky, plné zábavy a tělesných aktivit (včetně obřího origami, s nímž byla gigantická zábava). Cesta se klikatila až do nedalekého lesa, kde byli origami předány nezúčastněné Lady Lise, jež byla podle dopisů, které jsme jí psali až předokonalá.

Cesta zpátky za jídlem a odpočinkem byla pro naši skupinu poměrně delší, přeci jen vymyslet dopis o zhruba 30ti lichotkách není moc label. Večeře zase usnadnila stravování všeho v našem těle a připravila nás na hru- ta hra, jejíž pravidla se v průběhu dne podařilo přelouskat už více než polovině lidí ze skupiny. Hraní hry nám usnadnilo to, že naše celodenní aktivita byla ohodnocena jako druhá nejlepší- proto se hrála lépe.

Viktor,  Ruda a Bájina

Den první

Ahoj, vítejte na letošním táborovém blogu týmu Starků. Začít s historií jména skpiny, které má přímou návaznost na táborové téma Hra o Trůny mi přijde zbytečně zdlouhavé (zvlášť proto, že se o všech věcech z histori dozvíte v pozdější článcích den po dni). Samozřejmě nepoužívám slovo zdlouhavé v tak silném smyslu jako zní, mluvím pouze o tom, že rozepsat se o tématu by bylo zhruba na jeden další článek.

Začnu raději s něčím jednoduchým, řekněme popisem prvního dne na táboře. Letošní tábor se v mnoha věcech liší, hlavně ve obsáhlosti hry. I doprava byla letos zajištěna trochu složitěji, na vlastní pěst- tedy rodiče si děti na místo odvezou sami.

Kolem 12, kdy byl tábor téměř plný, se mohlo začít hrát. Tedy začínalo se jíst, klidovat a následovaly seznamovcí hry. Hry se zčásti týkaly seznamování, později se začalo bodovat. Hry byly protkány Davidovým monologem (tím myslím, že David hovořil sám bez zbytečnho odbočování a to velice záživně) o historii týkající se tématu tábora. Následná hra o výběr jmen týmů definitivně určila název skupiny- STARKOVÉ.

Jakožto pojmenovaná skupina jsme si museli vytvořit erb, ten se dostane na trika zítra společně s obrázkem zde na blog. Následná večeře nám umožnila strávit dnešní den a trochu si vyčistit hlavu- bylo to potřeba.

Následující půl hodina byla věnována vysvětlování stolní hry která bude protkána s bodováním skupin v průběhu tábora.

Viktor J.